Doctor Who: povídka - 4 část - Něco

14. března 2015 v 17:30 | Ally 牛 |  Dívka v pruhovaných ponožkách
Po chvíli konečně nabrala vědomí. Všechno bylo zrcadlově převrácené. Dívala se sama na sebe do zrcadla, ten odraz byl ale poněkud jiný než obvykle. Něco divného jakoby z ní sálo její podobu. Když se zdálo, že má to ,,něco" hotovo, škodolibě se to usmálo a odešlo. Maggie v tu chvíli konečně pochopila, kde se nachází. Splnil se jí jeden z těch dětinských snů - podívat se za zrcadlo. To nebyl jediný problém, kterému teď čelila. Nedalo se jít zpět. Ať se snažila, jak se snažila, ať na sklo bouchala sebevíc, nemohla se vrátit.
,,Sakra!" zavztekala se. Po vyčerpávajících minutách pokusů navrátit se zpět padla na kolena. Zadívala se do zrcadla.. bylo divné v něm nevidět svůj odraz. Počkat..
Maggie se okamžitě podívala na své ruce. Neviděla je, i když měla jistotu, že je drží před sebou. ,,No to si ze mě děláte srandu!," zařvala. Cítila jak rudne - i tak by to na ní teď nikdo nepoznal, je přece neviditelná. ,,Nejdřív se mi zjeví nějaký magor s budkou, potom mě vcucne zrcadlo a nakonec mi něco jen tak čáry máry vezme podobu?" i přesto, že byla neskutečně naštvaná, podařilo se jí zachovat alespoň nějaký klid. ,,Doctore.. ať jsi kdo jsi, prosím tě pomoz mi."
-
Doctor se stále pokoušel najít zdroj té neskutečně velké rány, kterou slyšel pár minut předtím. Šroubovák mu v tom ale nijak nepomáhal - ba naopak, zdálo se, že mu to teď spíš jen žere čas. Signály ho vodily stále na nová místa a vždy tam vydrželi jen chvíli. Zastavil se. Uslyšel za sebou kroky a když se za nimi otočil, spatřil Maggie. ,,Našla jsi něco?" přistoupil blíže k ní.
,,Nic." mile se usmála a zavrtěla hlavou.
,,Dobře..," kývnul on ,,Můžu k vám domů?" zeptal se po chvíli.
,,Jistě." opáčila rychle ona se samozřejmostí v hlase ,,Jen račte dál."
,,Chováš se divně, není ti něco?"
,,Samozřejmě, že ne." opět ho obdarovala úsměvem. On jí to poněkud nervózně oplatil a vrazil k nim do domu. Několik málo minut si zaujatě prohlížel jablka na stole v kuchyni a pokračoval v průzkumu. Když se dostal až do koupelny, zůstal strnule stát - ze zrcadla na něj místo jeho odrazu pomrkávalo něco nesmírně divného a ohyzdného. Cítil ten samý trhavý pocit, který předtím Maggie, stihnul však včas zareagovat a chytnul se dveří, když poté trochu zabral, mohl zalézt za roh. Nakonec se opřel o stěnu a snažil se to vydýchat. ,,Dobře," koutkem oka mrknul po zrcadle ,,Asi mi nezbývá nic jiného. Snad mě neobviní z ničení cizího majetku.."
Okamžitě vzal ozdobnou vázu, která stála vedle něho a mrštil s ní o zrcadlo. To se po chvíli rozpadlo na stovky malých střípků, které se zablištěli v paprscích slunce. ,,Hahá! Jedna nula pro mě!"
Kleknul si vedle střepů na zemi tak, aby do nich moc neviděl a opatrně je ,osonikoval'. I tak věděl, že v malých částech ta potvora, co se v nich ukrývá nemá tak velkou sílu, jako v obrovském dvoumetrovém zrcadle, ale jistota je jistota. ,,Ale ale.. copak na Zemi dělají Kirosakové?"

Povídku můžete najít také zde. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama