Doctor Who: povídka - 1 část - Lékař bez jména

14. března 2015 v 17:24 | Ally 牛 |  Dívka v pruhovaných ponožkách
Co by jí v tu chvíli zajímaly nějaké pitomé boty - vždyť má evidentě halucinace. Je to normální, aby se cosi modrého najednou z ničeho objevilo uprostřed zasněženého žitného pole? To asi opravdu ne. V těch pruhovaných ponožkách prostě vyskočila z okna rovnou do sněhu (žadné obavy, bydlela v přízemí) a kráčela si to přímo k té boudě. Začala ji obcházet kolem dokola a občas se jí dotkla nebo na ní zaťukala. Byla ze dřeva. Jak záživné zjištění, opravdu. Když si prohlížela nápis, který byl vepsán v její horní části, slyšela zvuk otevírajících se dveří. Civěl na ni poměrně vysoký muž s načesanýmy hnědýmy vlasy a upravil si rudého motýlka, který sídlil na jeho krku. Maggie se nejdřív vyděsila, ale po malé chvíli, kdy mu koukala do očí pocítila kouska klidu a začala si s menší nervozitou prohmatávat svůj objemný cop, který nosila ve dne v noci už několik let.
,,Kdo jste?" zeptala se okamžitě. Snažila se ale, aby její hlas zněl klidně a vyrovnaně. Ten muž se zaraženě podíval na její ponožky. Poté na ní s dojatou grimasou v tváři jen tak zíral a mlčel, načež se své dojětí pokusil zamaskovat tím, že si znovu upravil motýlka a dal se s ní do hovoru: ,,Já?"
,,Samozřejmě, že vy." kývla Maggie ,,Kromě vás už jsem tu jenom já. Je sice pravda, že trpím samomluvou, ale vím, kdo jsem." dodala nakonec. On se usmál a konečně jí odpověděl: ,,Jsem.. Doctor. Prostě Doctor."
Maggie si ho prohlížela. Nezdálo se jí to úplné. Slovo doktor přeci označuje hodnost. Potlačila ho tedy znovu k tomu, aby jí řekl, kdo to sakra je. ,,Vy jste prostě jenom lékař? Doktorové mají nějaká jména ne? Uveďte jméno a přijmení." Pociťovala jistý mráz na chodidlech. To jí konečně došlo, že stojí ve sněhu jen ve svých ponožkách.
,,Žádný lékař. Jsem Doctor. Říkej mi Doctor. Všichni mi říkají Doctor. Ber to jako křestní jméno. Bez přijmení. Jednoduché." díval se na ni s určitým respektem v očích. Stále se na ni usmíval. Nikdo, kdo by ho znal osobně by nechápal proč. Jen on to věděl. Maggie to očividně zarazilo, ale přesvědčilo natolik, aby ho tím přestala otravovat. Načala tedy nové téma. ,,Co je tohle za.. rozmanitou.. kadibudku?" zaklepala na dřevo. Bylo zřejmé, že neví, jak to má pojmenovat. On se zasmál, ale neodpověděl. Vylezl rychle ven, aby neviděla dovnitř a nadechoval se, aby něco řekl. Ale nevyslovil ani ň. Myslím, že za to mohla ta obrovská řacha, která se ozvala opodál.

Povídku můžete najít také zde. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama