Prosinec 2014

Jak to všechno začalo... - alias vítejte

26. prosince 2014 v 12:43 | Ally 牛
Hi-y! Pravděpodobně jsi zbloudil na můj blog a také se pravděpodobně chystáš číst tento článek. On je zorvna tenhle něčím speciální - píše se v něm o tom, jak si jedno prazvláštní děvče řeklo, že si založí blog a v brzkém čase bylo její dílo zrozeno. Možná bych mohla přestat psát jako idiot, řekla bych, že vy by jste to určitě uvítali. :)

Ale proč jsem si vlastně řekla, že se chci znovu pustit do blogového světa? Důvodem jsou mé dvě dobré kamarádky. I ony nedávno učinily podobné rozhodnutí a pokusily se mě přesvědčit, abych tomu také propadla. Úspěšně. A tak nás tu teď máte všechny tři. Totiž čtyři. Ještě je tu jeden tvor, který také bloguje a kterého mám také ráda. Pokud by jste měli zájem se na tato stvoření podívat trochu zblízka a navštívit jejich blogy, odkzay máte zde: Tochy, Zia, Chimegee

A ano, četli jste dobře - opravdu jsem napsala ,,že se chci znovu pustit do blogového světa". Kolikrát už jsem totiž na blogu svoje štěstí zkoušela. Svůj úplně první blog jsem si založila.. fíjo, bude to skoro tři roky. No - chtěla jsem říct úplně první blog, jehož založení si pamatuju a na kterém mi to chvíli vydrželo. Kdoví, kolik já měla blogů ještě před tím. Ale díky tomuhle ne-tak-docela prvnímu blogu jsem si našla kupu kamarádů, se kterými si dopisuju ještě dnes. Následoval druhý blog.. a třetí blog.. < ten byl asi nejúspěšnější - .. a čtvrtý blog.. a nevím, jak dlouho bych musela ještě počítat tyhle internetové trosky, abych se dobrala konce. Ale i přesto, že je nazývám troskami si u mě v srdíčku také našli místo, jelikož i díky nim jsem si našla plno přátel - jedněmi z nich jsou již jmenované Zia a Chim - ty jsem si také ,zamilovala' nejvíce, ale aby to neznělo tak.. dvojsmyslně, přidám všem známé #nohomo.
Ale je tu banda jiných lidí, které jsem díky blogu poznala a které nyní také považuju za přátele.

Ale o mé temné blogové minulosti už ani slovo. Jen když budete hodně prosit, tak vám ji odhalím.

Jsem tak trochu jiná, stejně jako ten okruh lidí, které mám tak ráda. Na to vás chci připravit, jelikož moje osobnost se bude v mých článcích evidentně odrážet. Většinu času totiž nevnímám a v realitě se zdržuju vážně zřídka. Přemýšlím nad tím, v jakém koutě vesmíru zrovna létá Doctor, jaký měl asi den ten chlapec, který přežil (a který se také chlubí tím slavným jménem Harry Potter), jakou vraždu zase řeší Sherlock, kdo Šmakovi asi krade zlato, kde najít nějakého Pokémona a nebo proč sakra není v mé skříni vchod do Narnie. Tohle jsou problémy a úvahy, které já denně řeším. + se jako bonus topím ve svých knížkách, jejichž obsah je plný magie a nadpřirozena. A nestydím se za to. Proč? Protože jsem prostě divná a to je moje vysvětlení na všechno.